Odměnou kvalitní práce je hřiště plné dětí
Autorizovaný architekt Studio 21 Juraj Jurík: Trendy na hřištích se mění. Do popředí se dostává přírodnější charakter hřišť. Hustší výstavba ve městech však má vliv i na design herních areálů.
V rodinném byznysu máte na starosti navrhování hřišť a veřejných prostor. Dětským hřištím se věnujete už dvě desetiletí. Vzpomínáte si ještě na to první, které jste navrhovali?
…jako by to bylo včera. První hřiště, které jsem v naší rodinné firmě projektoval, bylo při práci na diplomové práci. Rodičům tehdy dohodnutý projektant odstoupil od práce a bylo potřeba dodržet termín pro klienta. Jelikož jsem byl v té době ještě student, stal se odborným garantem projektu náš rodinný přítel – významný slovenský architekt, který zajistil formální stránku projektu. Bylo to naše druhé realizované dětské hřiště. V těchto dobách se naše společnost zaměřovala na jiný typ stavebního byznysu, který se po krizi v letech 2008–2009 transformoval především na návrh a realizaci veřejných prostorů se zaměřením na hru, sport a cyklo.
Z těch stovek hřišť, které prošly vašima rukama, máte nějaké, které vám jsou blízké?
Mnohé z realizovaných návrhů považuji za unikátní a kvalitní řešení – jak po stránce technické, tak i funkční. Těší mě, když se nám podaří vymyslet a realizovat hřiště, které není jen designově netradiční, ale především kde se návštěvník cítí dobře a bezpečně, a ví, že v našem prostoru může trávit dlouhý čas a rád se do něj vrací. Jako rodič 1,5 roční dcerky si ověřuji v praxi, jak hřiště (a nejen ta „naše“) fungují a co by tam mohlo být lepší, případně co na hřišti chybí. Vzpomenu alespoň na pár, které jsou něčím výjimečné. Ať už je to naše první hřiště na střeše OC Centrál v Bratislavě, komplexní herní areál v obci Kostolište, dlouhé roky dobře sloužící herní zóny v obytném komplexu Arboria v Trnavě, barevně sladěné náměstí u Maliny v Malackách, ale i menší hřiště jako Gajary, Jakubov, Velké Leváre, Šenkvice, unikátní park „Strand“ v Lučenci…
Co vás na navrhování hřišť nejvíc láká a baví?
Návrh kvalitního veřejného prostoru pro hru a trávení denní rekreace je dlouhý proces. Vyžaduje si mnoho let studia, sebezkušenosti, praxe, hodně času stráveného studiem podkladů, komunikace s investorem, vymýšlení řešení, ověřování v terénu a předělávání, než je návrh obecně přijatý a optimalizovaný pro daný prostor a účel. Poté přicházejí na řadu další kroky – shánění finančních prostředků, výběr dodavatele, sledování realizace v navržené kvalitě a překonání různých dalších překážek – někdy počasí, tlak investora na dokončení díla do konce roku, kdy každý den bývá méně vhodné počasí, a rostoucí únava všech zúčastněných, především výkonné složky na stavbě. A mohou to být i obyvatelé, kteří vyjadřují nespokojenost, ale když je vše hotovo, pochvalují si to. Ale když se všechny tyto kroky podaří a investor nás pozve na slavnostní otevření, tak mě těší vidět radost dětí, které vyběhnou na hřiště a objevují nové zážitky. To je pro mě asi největší odměna za naši práci. A na našich hřištích už za ty roky vyrostlo několik generací dětí.
Takže i vaše první hřiště ještě slouží?
Samozřejmě, slouží dobře a kvalitně dodnes, stejně jako mnohá další. Je to díky kvalitnímu produktu zaměřenému na bezpečnost a trvanlivost, a také díky pravidelné kontrole a údržbě. Hlavním partnerem, který nás „zasvětil“ do světa hry, je švédský výrobce HAGS, který nám od začátku vzájemné spolupráce vštěpoval důležitost inkluze. Dnes je toto slovo často zmiňováno v tématu hřišť a slovenská společnost ho právě objevuje. Naše hřiště byla však od počátku zaměřena na inkluzi a věřím, že generace dětí, které měly to štěstí vyrůstat na severských hřištích, si do života nevědomky odnesly něco pozitivního z pocitu zažitého v našich herních areálech.
Je tedy severský přístup zajímavý a aplikovatelný i na naše poměry?
Určitě, my se jím inspirujeme už od doby první spolupráce se severskými partnery. Díváme se na veřejný prostor z pohledu inkluze, funkčnosti, rádi používáme čistý severský design a inspirujeme se v západoevropských dobrých řešeních. V tom je náš přístup unikátní. Do zemí jako Švédsko, Dánsko se pravidelně vracíme každý rok a přinášíme do našich projektů nové trendy a materiály. Čerstvou novinkou z konce roku 2024 je hybridní trávník jako dopadová plocha dětského hřiště, který má ambici působit přírodním dojmem a přitom splňuje přísná bezpečnostní kritéria a je trvanlivým řešením.
Máte i profesionální deformaci, že během cest navštěvujete hřiště?
Osobně jsem procestoval kus světa a všude, kam jsem přišel, mě moje profesionální deformace zavedla i na dětské hřiště. Ať už to byla Indonésie, Střední Amerika, africký kontinent nebo Asie – všude jsem si všímal, jak se děti hrají. Z osobní zkušenosti bych řekl, že v „méně rozvinutých“ částech světa se děti hrají podobně jako my v 80. letech – spolu a na hru využívají jakékoliv dostupné prostředky. Ve „vyspělejších“ částech světa je vidět moderní hřiště s různou mírou návštěvnosti. Například v teplých krajinách Evropy, jako Španělsko nebo Itálie, je běžné vidět rodiny s dětmi hrát venku až do západu slunce, kdy je už teplota příjemná.
Vrátím se k tvorbě hřišť, je to hotová alchymie. Je dost osvětlených developerů či investorů, kteří si to uvědomují a drží se návrhu odborníků?
Ano, je to celá věda, kterou si mnozí vůbec neuvědomují. Myslím, že nejblíže, kdo ocení kvalitní návrh, je architekt osvětleného developera, případně prodejní tým složený ze žen-matek, které mají praktické zkušenosti z návštěvy hřišť a už zažily naše řešení a vědí ocenit kvalitu. Při samosprávách je to bohužel stále otázka čekání na vhodnou výzvu z externích zdrojů a potom krátký čas na zpracování návrhu. Málokteré, čest výjimkám, se připravují v předstihu a chtějí mít návrh vyřešený kvalitně bez časového stresu. Ale objektivně, je to lepší než před 20 lety, kdy se primárně řešily projekty odkanalizování obcí a výstavba chodníků. Hřiště byla tehdy na chvostu zájmu. Dnes je zájem o řešení veřejných prostorů výrazně větší a vznikají kvalitnější řešení obecně – ať už rozsáhlejším budováním cyklotras a infrastruktury, různé druhy vodozadržných opatření, zazelenění měst a podobně. Architekti se stále více inspirují kvalitními řešeními z okolních zemí a přinášejí osvědčené znalosti i do našich končin. My se, jak jsem zmínil, už více než 20 let inspirujeme a vzděláváme ve severském prostoru od našich partnerů.
Hřiště se tedy zjevně mění i z hlediska designu, funkčnosti a bezpečnosti.
Když jsme navrhovali naše první hřiště, na Slovensku ještě neplatila bezpečnostní norma EN 1176. My jsme však již tehdy projektovali v souladu s těmito bezpečnostními požadavky. Norma se postupně mění a vyvíjí, ale jedná se o drobné změny, které udržují trend bezpečnosti. Také malé děti jsou stále stejné – chtějí objevovat svět, poznávat barvy, materiály… Děti jsou nepozorné, a proto je úkolem dospělých vytvářet hřiště, která jsou dostatečně bezpečná, aby si užily vzrušení z „nebezpečí“, ale zároveň se nemohly vážně či smrtelně zranit. To, co se změnilo od našich dětských let, je přístup k trávení času dětí školního věku. My jsme trávili mnohem více času venku, většinou při skupinových hrách. Dnes je stále těžší dostat děti ven od počítačů, mobilů nebo tabletů. Proto vznikají stále designově propracovanější herní prvky, které se svou atraktivitou snaží přitáhnout děti ven. Také přírodní podmínky se citelně mění. Zimy jsou kratší a mírnější, léta horkější a sušší. Sezóna pro venkovní hry se prodlužuje, ale v nejteplejších letních měsících se někdy stává hra téměř nemožná, zejména v době kolem poledne. Proto pozoruji, že v posledních 2-3 letech rostou požadavky na zastínění hřišť. Také po roce 2015 se změnil přístup k tvorbě areálů pro hry a sport. Do této doby byla dětská hřiště a sportovní prvky typu workout navrhovány podle normy pro dětská hřiště. Po tomto období vznikla samostatná norma pro sportoviště, která v mnohém kopíruje EN 1176, ale zároveň doporučuje vhodně oddělovat hřiště a sportoviště. Tyto prostory totiž cílí na jinou věkovou a hmotnostní skupinu, která má jiné zkušenosti a požadavky na bezpečné užívání.
Mnohá hřiště Studio 21 jsou tematická a edukativní. Co všechno mohou děti dělat na těchto hřištích kromě klasických her?
Velmi atraktivní jsou tematická hřiště, která se dají marketingově dobře „prodat“. Příkladem mohou být hřiště přeshraniční spolupráce na jihu Slovenska, například v městech Šaľa nebo Kolárovo, kde na základě imitace historických památek z partnerských měst v Maďarsku přinášejí historii prostřednictvím hry. Z mého pohledu jsou však stejně dobrá i univerzálnější herní zařízení, která nezmění konkrétní formu hry, ale umožňují dětem vytvářet si vlastní příběhy pomocí fantazie. Proto je velmi přínosné, když vznikají komplexní herní areály v centrálních lokalitách, kde si každý najde něco pro sebe. To znamená, že jsou dobře dostupná veřejnou, cyklistickou i individuální dopravou – ideálně, když jsou v pěší dostupnosti a v blízkosti školy, školky nebo míst s pravidelným soustředěním cílové skupiny. Opět zmíním Malacky a hřiště u sportovní haly Malina. Areály zaměřené na všechny věkové skupiny s prvky inkluze – prostor, kde se může bez kolize pohybovat například maminka s kočárkem, osoba na invalidním vozíku nebo osoba se zrakovým postižením, prostor, který poskytuje odpočinek i pro rodiče, s veřejnými toaletami, pitnou vodou a bezpečným prostorem bez rizika vyběhnutí na silnici. Zkrátka prostor, kam se návštěvníci rádi a často vracejí. Takovýchto prostorů má každé město či obec určitě několik, pokud ne i mnoho, ale jejich potenciál je často nevyužitý. V Bratislavě bych zmínil sad Janka Kráľa, prostor kolem Kuchajdy či Štrkovce a mnoho podobných prostorů v dalších slovenských městech a obcích.
Studio 21 působí i v České republice. Vnímáte rozdíl v zájmu o tvorbu a sestavy hřišť v porovnání se Slovenskem?
Minulý rok jsem měl to štěstí být partnerem projektu nově vznikající mateřské školy, kde bylo mým úkolem zajistit projektování dětského hřiště v přilehlé zahradě. Rozdíl byl patrný v přístupu zástupců investora. Byli to pracovníci samosprávy, kteří se aktivně účastnili pracovních prezentací a měli požadavky na jedinečnost projektu, což mou práci posouvalo vpřed. Také jsem zjistil, že v ČR je trendem používání akátového dřeva na dětských hřištích, zatímco severskou borovici neznají, alespoň v té konkrétní samosprávě. Proto přistupovali k návrhu prvků HAGS s nedůvěrou, protože měli zkušenosti s hřištěm ze smrkového dřeva, které dlouho nevydrželo. Severská borovice však kombinuje výhody tvrdého dřeva a živosti rychle rostoucích stromů. Samotné funkční rozvržení návrhu bylo přijato s radostí, ale do řešení zasahovalo více zúčastněných stran se svými požadavky, a tak se koncept měnil a vyvíjel. Snad by se vyvíjel ještě dnes, kdyby nezasáhl hlavní architekt projektu. Z této zkušenosti jsem dospěl k závěru, že v Česku se investoři více zajímají o celkové řešení. Věřím, že i ve fázi výběru zhotovitele se to pozitivně odrazí na dodržování projektové dokumentace a kvalitní realizaci.
Kam se podle vás budou trendy v oblasti dětských hřišť ubírat v budoucnosti?
Fantazii se meze nekladou. Podílíme se na tvorbě nových moderních herních areálů a hřiště procházejí různými trendy. V současnosti pozoruji pokles pestrých hřišť a stále silnější vliv architektů, kteří si hrají s barvami herních komponentů tak, aby výsledek byl kompatibilnější s okolním prostředím. Na přední místo se dostávají přirozenější charakteristiky hřišť. Hustnoucí výstavba ve městech má vliv i na design herních areálů – místa je méně, a tak hřiště rostou do výšky nebo vznikají na místech, kde by před pár lety nikoho nenapadlo herní prvky umístit – příkladem mohou být malá herní zařízení v rámci náměstí. Velmi pěkným příkladem je malé hřiště z kvalitních nerezových hudebních komponentů na Hurbanově náměstí v Bratislavě na horním konci pěší zóny Obchodní ulice. To bude, myslím, trendem blízké budoucnosti – využívání různých menších ploch pro krátké zastavení se na hru během potulek městem, ve spojení s většími herními centrálními areály. Přeji si, aby se společnost zaměřila na kvalitu a udržitelnost místo nerozvážného utrácení společných zdrojů za nekvalitní a krátkodobá řešení. Jen tak máme šanci přiblížit se ke kvalitnímu životnímu standardu severských zemí. A to se netýká jen hřišť, ale i školství, zdravotnictví, bezpečnostních složek a přístupu samospráv. Kdyby jednotlivci, kteří zastupují společnost, měli morálku a odbornost na správném místě, dokázali bychom jako společnost dosáhnout vyššího standardu a udržitelné budoucnosti. Příroda nám už dlouho ukazuje varovný prst. A je na nás, zda tento ukazováček vezmeme vážně a začneme s tím něco dělat, nebo budeme pasivně čekat na zvednutý prostředníček… Potom už bude opravdu pozdě.
