Při přípravě školních hřišť na sezónu nezapomeňte na…
Školy a školky mají často nevyužité prostory na školních dvorech, nemálo z nich má opotřebovaná hřiště a nárazové povrchy. Právě období před začátkem školního roku je ideální pro revizi herních prvků a povrchů, ale také pro doplnění a oživení samotných herních ploch.
Ačkoli se školy a mateřské školky již připravují na nový školní rok, kromě úprav vnitřních prostor je důležité zaměřit se i na venkovní prostory. Mnohá dětská a sportovní hřiště jsou opotřebovaná a právě revize herních prvků a dopadových ploch může odhalit, které z nich jsou již nebezpečné pro hraní či cvičení a potřebují výměnu. Zároveň je toto období vhodné k doplnění hřiště a nevyužitých ploch o další herní prvky, případně k obohacení povrchu. Podle odborníků je však třeba dodržovat určité zásady.
Technický stav
Kontrola technického stavu herních prvků je naprostým základem. „Měly by být konstrukčně pevné, neměly by se při používání výrazně viklat, hrozit rozpadnutím, a neměly by z nich vyčnívat rezavé hřebíky nebo šrouby, ani mít shnilé nosné sloupky či jiné prvky, které jsou již na konci životnosti,“ vysvětluje autorizovaný architekt Juraj Jurík ze společnosti Studio 21. Pokud prvky nevyhovují technicky ani bezpečnostně, je třeba je vyměnit.
Výběr herních prvků
Herní prvky by měly odpovídat věku a schopnostem dětí. Pokud je mateřská škola spojena se základní, hřiště by mělo být rozděleno do zón. Zóna pro nejmenší by měla obsahovat pískoviště, domečky, houpačky apod., zaměřené na bezpečné objevování světa, které dítě vizuálně motivují ke hře a poskytují inspirativní prostor. Rozhodně by to neměly být prvky, na které dítě ještě není schopno vylézt nebo je využít při hře.
„Zóna pro starší děti, od 5-6 do 12 let, by měla umožňovat hry ve výšce a rozvíjet fyzické dovednosti. Pro starší děti jsou vhodné lanové prolézačky, které podporují sportovní výkonnost, koncentraci a rozvíjejí logické myšlení,“ doplňuje Juraj Jurík. Taková hřiště jsou vhodná pro žáky základních škol, a trh dokonce nabízí lanové prvky i pro mládež druhého stupně. Pohybové aktivity během přestávek jim pomáhají relaxovat nebo se soustředit na další výuku.
Malý prostor by neměl být překážkou. „I na malém prostoru lze vytvořit jedinečné hřiště, například využitím výškových prvků,“ uvádí Jurík. Pro mladší děti jsou vhodné různé věžičky a domečky s doplňkovými hrami, pro starší děti lanové sestavy, například s domečky v „korunách stromů“.
Rozmístění prvků
Herní prvky by měly být logicky a bezpečně rozmístěny. Důležité jsou odstupové vzdálenosti mezi jednotlivými prvky. „Pokud jsou prvky příliš blízko sebe nebo u plotu, lavičky či lampy, není to v souladu s bezpečností,“ varuje Jurík. Každé hřiště by mělo být také inkluzivní, přizpůsobené různým potřebám dětí, včetně těch se znevýhodněním.
Nárazový povrch
Každý herní prvek by měl mít bezpečný dopadový povrch. Mezi přírodní povrchy patří písek, štěrk nebo dřevěná štěpka, zatímco umělé povrchy zahrnují gumové rohože nebo lité gumy. Výhodou umělých povrchů je jejich čistota a odolnost vůči vlhkosti, což umožňuje pohyb i na vozíku.
Školní sportovní hřiště
I malé prostory lze využít pro multifunkční hřiště pro různé sporty. „Správným využitím plochy a finančních prostředků lze vytvořit zajímavé hřiště i na několika metrech čtverečních,“ uzavírá Juraj Jurík.
